GPS Routes & Training Logs  Hnutí za přímou demokracii, člen evropské sítě NETWORK FOR DIRECT DEMOCRACY
Hnutí za přímou demokracii, člen evropské sítě NETWORK FOR DIRECT DEMOCRACY
 
  Přihlášení / Registrovat
út 24.duben 2018, 0:47
Jazykové verze
Vyberte si jazykové rozhraní:

Czech English
 
Software
· MC Navi
 
Menu
· Domů
· Akce
· Ankety
· Banners
· Co je jinde
· Content
· Diskuzní fóra
· Downloady
· Galerie
· Kontakt
· Novinky
· Profil uživatele
· RSS
· Statistika
· Top
· Trasy
· Tréninkové logy
· Témata
· Vyhledávání
 
Kalendář
duben 2018
poútstčtsone
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      
 
Reklama
GPS Routes & Training Logs
GPS Routes & Training Logs
 
Kdo je přítomen
Právě je 75 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
 
Stories: Krušná realita bikerova 
Tento příběh jsem napsal loni v létě, ale ještě se nedostal k jeho publikování. Je zima, není co dělat, tak možná někomu jeho přečtení přijde vhod. A možná se v něm i najde. Cyklistů je u nás docela dost.

Po deštivé noci vyhlížím z okna a sleduji převalující se mračna na obloze. Na okamžik mi bleskne hlavou, zda nemám jít raději na vlak, ale při vzpomínce na minulý týden, kdy se taková cesta protáhla na téměř dvě hodiny to ihned zavrhuji. Ani auto stojící pod oknem mne nepřesvědčí - hodinu stát v zácpě mne také příliš neláká. Hodím do sebe snídani, do baťohu nacpu pár věcí a vyrážím na kole. Rozhoduji se jet kratší, asi třicetikilometrovou trasou. Je celá po silnici a proto ji nazývám ruská ruleta, i kvůli jednomu asi dvoukilometrovému úseku. Jezdím zde nerad, naposledy asi před měsícem, takže již negativní zážitky vyprchaly. Delší trasa vede částečně lesem, po dešti zde ale bývá dost bahna, takže se jí teď vyhnu.

Vyjíždím z města a sjíždím k silnici první třídy, kterou musím přejet. Sviští po ní jedno auto za druhým a já čekám na vhodný okamžik. Za mnou zastavuje červený Ford a já se ohlížím, zda nehodlá odbočovat. Nebliká, takže zřejmě míří stejným směrem. Konečně se dočkám a ve skulině mezi auty přejíždím hlavní silnici. Ford to stíhá také a vzápětí mne předjíždí. Před sebou mám asi dva kilometry do první vesnice, kde odbočím na málo frekventovanou silnici, která vede paralelně se silnicí první třídy, kterou jsem právě přejel. Než tam dojedu, míjí mne několik náklaďáků, protože zde pro ně vede nějaká objížďka, která značně zvyšuje provoz. Nevím odkud kam a ani mne to nezajímá. Naštěstí mne všechny míjí v uctivé vzdálenosti a já odbočuji. Ihned mne čeká prudký kopec, který ale vyšlapu volně. Po ránu ještě nejsem schopen vysokých výkonů. Nahoře se do mne opře silný protivítr a hned je mi jasné, že se díky němu cesta protáhne. Přeřazuji, lehce zvyšuji rychlost a stoupám již do mírnějšího kopce. Ten bude trvat ještě asi sedm kilometrů, než se dostanu na nejvyšší bod cesty. Bojuji nejen s větrem, ale i s příšernou silnicí, která má parametry polní cesty. I proto zde nejezdí příliš aut a já jsem tomu rád. Projíždím další dvě vesnice a celkem mne minulo všehovšudy pět aut. Zdolávám závěrečné stoupání a jsem na nejvyšším bodu trasy. Sjíždím mne prudký sešup ve vesnici, kde atakuji povolenou rychlost a dostávám se sice k úzká, ale značně frekventované silnici kolem Prahy, kterou si navykli používat řidiči náklaďáků místo jižní spojky. Vyhnou se tak Praze a zkrátí si cestu. Že se ale dva protijedoucí kamiony jen těžko míjejí, že musí jet pomalu a zablokují tak všechny osobní automobily a že jsou kvůli nim krajnice propadlé jim ale zřejmě nevadí. Naštěstí po ní jedu jen sto metrů a odbočuji na další, ještě více rozbitou silnici. Teď již pojedu hlavně z kopce a tak nabírám i přes silný vítr slušnou rychlost.

Projedu další dvě vesnice a dostávám se na nejhorší úsek cesty. Silnice je zde sice jako přímka, ale je poměrně dost úzká a v první čtvrtině je hup s horizontem, za který není vidět. Předjíždí mne vysokou rychlostí jedno auto za druhým a já doufám, že proti nic nepojede. Takové štěstí ale nemám a za mnou auto brzdí, až gumy zakvílejí. Mohutnou akcelerací mne pak předjíždí velký offroad, za kterým se objeví mohutný černý dým. Snažím se nedýchat, což se ale daří jen chvíli. Naštěstí projedu ten nejhorší mrak a jsem již za kopcem. Opět nabírám rychlost a doufám, že to nejhorší mám za sebou. Dnes ale nemám štěstí. Za chvíli se za mnou ozve dunění velkého kamionu a ten mne vzápětí předjíždí. Jedu po krajnici, přesto mne míjí ve vzdálenosti pouhých 10cm a cloumá se mnou vír vzduchu, který se mne snaží strhnout pod jeho kola. Ani nezpomalil, neřád. Bojuji s větrem a snažím se to ustát. Míjí mne poslední dvě velká kola kamiónu a já si oddychnu. Přežil jsem to. Při pohledu na jeho vlnící se záď na nerovné silnici mi není jasné, jak se může vyhnout s protijedoucím automobilem. Zabírá celou šířku silnice a po stranách mu zbývá tak metr ke krajnici, za kterou je hned příkop. S dalším kamiónem se nevyhne určitě. Pomalu se vzdaluje, předjíždí mne další a další auta, jejichž řidiči netrpělivě jedou za tímto monstrem. Na konci rovinky přijde okamžik pravdy. Proti němu jedu auto a kamión zajíždí ke krajnici jak jen je to možné. Jede koly po trávě a napůl příkopem, protijedoucí auto také. Nakonec je opět dojíždím v okamžiku, kdy se jim manévr konečně podařil. Není mi jasné, kam tady jede, protože zde žádný podnik není. Přichází pravá zatáčka do pravého úhlu na začátku první pražské městské části, kterou kamión celou zablokuje a nemůže se vytočit. Předjíždím kolonu aut, objíždím i kamión a mizím v postranní uličce. Ještě teď mi běhá mráz po zádech. Projedu kolem zámečku a vyjedu opět na frekventovanou silnici. Stoupám do prudkého kopce, ve kterém mne předjíždí několik aut a Liazka, zanechávající za sebou štiplavý dým. Opět se snažím nedýchat, do kopce to jde ale jen pár metrů. Předjíždí mne další a další auta, mnohdy jen v centimetrové vzdálenosti, aby se vešly vedle protijedoucích. Konečně jsem na vrcholu a odbočuji na širokou silnici, kde se mi již uleví. To nejhorší mám totiž za sebou.

Sjíždím z kopce, vystoupám kopec v další vesnici a odbočím na úzkou zkratku do další městské části. Zde mne míjí několik vozidel a úplně na konci přijíždím k semaforům, kde již stojí asi sedm aut. Těsně před nimi mne ještě předjíždí tři další auta, poslední černé BMW se stočí zcela ke krajnici, prudce zabrzdí a zablokuje mi další cestu kolem krajnice. Na toto jednání jsem zvyklý a tak najíždím na prázdný chodník, míjím celou kolonu aut a zastavuji jako první před semaforem. Ještě se přesvědčím, zda někdo neodbočuje,ale nikdo nebliká. Nerad bych je blokoval. Jsem připraven a hned na oranžovou vyrážím. Za křižovatkou se ohlédnu a vidím, že první auto jede stejným směrem, další tři ale odbočují bez toho, aby dávaly znamení o změně směru jízdy. Ne všichni stačí křižovatkou projet a tak mne černé BMW předjíždí až po dalším kilometru. Řidič mne mine jen v malé vzdálenosti a dává mi najevo, co si o cyklistech myslí. Po chvíli odbočuji na úzkou cestu kolem železniční trati, kterou využívají maminky pro odpolední procházky. Je zde místo tak na jedno auto, které bohužel potkávám a objíždím ho po trávě kolem plotu, kam se jen taktak vejdu. Řidič si nechce odřít auto o křoví na druhé straně, takže se téměř neuhne.
Cesta končí a já najíždím na louku u oploceného cvičiště psů. Již zde stojí několik aut a cvičiště je již po ránu plné. Na louce venčí asi 25-letá slečna dva rottweilery, jeden běhá někde v trávě, druhý jde proti mne po cestě, vyjeté od aut. Nevšímá si okolí, ani mne, ani povelů majitelky a těsně u mne zahýbá přímo mně pod kolo. Jsem ale ve střehu a na místě stojím. Bez povšimnutí mne mine a já mohu pokračovat, za zády jen slyším zbytečné láteření majitelky.

Vyjedu na sídliště a dojedu k další frekventované silnici, tentokrát již dvouproudové, kterou musím přejet. Jediná možnost je po přechodu, vystihnu správný okamžik a již jsem na prostředním ostrůvku, kde zastavuji. Přijíždějící řidič mne pokynutím ruky pouští, za což mu stejným způsobem poděkuji a mizím. Vzpomínám na to, jak mi minule řidič autobusu schválně najel na přechod a zůstal tam s úšklebkem stát. Dnes jsem měl štěstí, díky bohu. Jsem u cíle v čase 1 hodina 10 minut, což je vzhledem k protivětru slušný čas. Je mi ale jasné, že tuto trasu již dlouho nepojedu. Řidiči mi dali najevo, že cyklista na silnici nepatří. Kam ale patří? Cyklostezky žádné a když, tak vedou normálně po silnici. V poslední době cítím, že i z lesa je cyklista vypuzován. Prý ničí lesní cesty a pěšiny. Pokud ale chci přežít, musím do lesa. Na silnici mne nic dobrého nečeká.
Uveřejněno v po 07.leden 2008, 10:50 od Mike
Příbuzná témata:

Routes

Odpovědět na téma
Přihlášení
Přezdívka

Heslo

autopřihlášení
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 
Příbuzné odkazy
· Více o Routes
· Novinky od Mike


Nejčtenější článek o Routes:
Mapování pro OpenStreetMap

 
Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosíme, udělejte si čas a ohodnoťte tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Ucházející
Špatný


 
Předvolby

 Vytisknout stránku  Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým  Poslat tento článek známým

 
Powered by phpBB-nuke. All rights reserved. Stránka generována 0.968 vteřin, 35 SQL dotazů.