Že podle platné legislativy je provoz dětských vozíků u nás diskutabilní je jasné ze dvou paragrafů. Jeden říká, že za kolem lze tahat vozík, jehož šířka nepřesáhne 80 cm. To splňuje jen málo vozíků, z dvojmístných navíc jen jeden. Druhý paragraf pak říká, že člověk může jet na kole jen sám s výjimkou toho, když je kolo vybaveno dětskou sedačkou, pak může vést osoba starší 15 let osobu mladší 7 let. O jízdě ve vozíku tam nic není, takže se má rozumět, že co není povoleno, tak je zakázáno.

Jenže co to znamená? Snad že jízda ve vozíku je nebezpečná? NE - jen to, že zákonodárci jsou totálně odtržení od reality. Zatímco spousta aktivních lidí, kteří jen nechtějí sedět se svými ratolestmi doma u televizoru, tak pochopili, že kolo je prostředek, jak se dostat s dětmi do přírody. Pěšky to moc nejde, protože moc daleko nedojdete, s kočárkem se v přírodě moc nedá, protože má malá kolečka na nerovná cestě špatně jede, nést dítě několik kilometrů na zádech není to pravé ořechové - rovná se to přesunu vojáka s batožinou 20 kg na zádech za frontovou linií. Právě vozík za kolo je ideálním prostředkem. Jednak díky možnosti ho zapojit za kolo je možné dojet dále, má velká kola, takže snadno překonává nerovnosti, navíc může být odpružen a poskytnout tak dětem pohodlí. Navíc k většině vozíků lze připojit i přední kolečko a využít ho jako kočárek. Opět s výhodou, že má velká kola a snadno překonává nerovnosti. Naše rodina ho právě tak využívá i po cestách a necestách, kořenech, kamenech, kde se s ničím jiným dostat nelze. A v neposlední řadě skýtá vozík dětem ochranu před nepřízní počasí, protože je potah naimpregnovaný (případně ho lze naimpregnovat dodatečně) a tak do něj neprší. Prostě samá pozitiva. Tak co je na nich tak špatného?

Mluvčí ministerstva dopravy Jakub Ptačinský tvrdí: "Vozíky za kola jsou pro děti nebezpečné. Dítě má hlavu i tělo s životně důležitými orgány v úrovni nárazníku auta a lehko by mohlo dojít k tragické nehodě." Ano, to je pravda. Ale proton jsou vozíky ve světle zářivé barvě, aby byly z dálky vidět. Proto jsou vybaveny odrazkami, proto mají další reflexní prvky (vzadu velký trojúhelník, po stranách reflexní pruh), proto mají vlaječku na dlouhé tyčce, aby se nemohl skrýt za jedoucím autem. Prostě je udělán tak, aby se dal těžko přehlédnout. Už to samo o sobě přispívá k bezpečnosti dítěte ve vozíku. A že je dítě v úrovni nárazníku auta? Když půjde pěšky, tak snad není? Je v podstatě stejně vysoko jako ve vozíku. Navíc nemá žádné ochranné prvky, není tak vůbec chráněné, tak jako ve vozíku. Ve vozíku je připoutáno tříbodovým bezpečnostní rámem, mnoho rodičů jim dává do vozíku i helmu, navíc je kolem něj pevný rám, který ho alespoň částečně chrání před okolím. Právě to připoutání je důležité, protože při nárazu něčeho do vozíku nebo převrácení vozíku je dítě ukotveno uprostřed rámu a s velkou pravděpodobností bude odmrštěn celý vozík, než že dítě dostane přímou ránu. Nezapomeňme další aspekt - který potvrdí snad každý majitel vozíku - podobně jako jsou řidiči velmi opatrní, když po silnici jde maminka s kočárkem, tak jsou opatrní, když vidí dětský vozík za kolo. Auta většinou objíždějí vozík i cyklistu obloukem a neriskují při předjíždění, jako se to děje, pokud jede cyklista sám nebo s dítětem v sedačce (což často nemusí být ani vidět). Navíc zodpovědní rodiče jezdí s vozíkem tak, že za vozíkem někdo jede a tak vozík není rozhodně na ráně. A pro ty, co to chtějí vidět "naživo", test nárazu automobilu byl proveden, takže si to klidně může každý na videu pustit.

Vraťme se ještě k argumentu toho, že je dítě nízko a může přijít přímo do kontaktu s automobilem. Jak je to s tažnou tyčí Trail Gator? Tam díte sedí na své malém kole, je taženo jiným kolem. O tom v zákoně není nic, tažení druhého kola tam také není výslovně zakázáno, každý sedí na svém kole, což je povoleno a dítě je v podstatě ve stejné výšce jako ve vozíku. Opět bez bezpečnostních prvků oproti vozíku. A co lehokola? Cyklista na nich leží a je ve stejné výšce jako vozík, opět má jen ten praporek. Ta jsou také povolena a nikdo proti nim nic nemá. Invalidé kupříkladu nemohou jezdit na ničem jiném, protože musí ležet a pohání kolo rukama.

A jaké jsou jiné možnosti vození dítěte na kole? Nás vozili rodiče do školky tak, že jeden seděl v sedačce za řidítkami a druhý v sedačce za sedlem. Samozřejmě bez helmy. Na kole tak jeli tři a nikomu to nevadilo. Sedačka bylo jen malé sedátko, ne jako dnešní sedačky, které se snaží chránit celé tělo, ruce a nohy dítěte, navíc s helmou. Takto si to ministerstvo představuje? To snad ne, sedačky tohoto typu se již ani neprodávají, neprodávají se již ani sedačky na řidítka či za řidítka. Jediná možnost je dětská sedačka, která se připevňuje za sedlo kola. Ta poskytuje jakž takž ochranu dítěti. Jenže kolo je díky vysokému těžišti nestabilní. Cyklista při slézání nemůže přehodit nohu přes sedlo, často se stává (a byl jsem toho svědkem), že cyklista kolo jen za řidítka neudrží a dítě padá, často přímo hlavou na zem. To samé, pokud cyklista nezvládne řízení a spadne. Proto je nutné dávat dítěti helmu kvůli ochraně hlavy, proto je nutné mu nohy přivázat do chráničů, aby nedošlo při pádu k jejich zlomenině. D9tě se navíc nemůže ani hnout, při spaní se mu hlava klátí ze strany na stranu, pohodlí žádné, zábava žádná.

Jakub Ptačinský navíc pochybuje, že si dítě užije výlet, při němž pár centimetrů nad silnicí "dýchá prach, výfukové plyny a občas jej trefí kamínek". To je další nesmyslný argument, který jen ukazuje, že dané problematice vůbec nerozumí. Jednak při jízdě po asfaltu se nepráší, při jízdě po trávě také ne, pouze za sucha po písčité cestě se práší, ale prach jde většinou od zadního kola pod vozík a jen částečně do vozíku. Navíc to lze řešit tím, že se dítěti zavře přední kryt případně nainstaluje protiprachová síťka. Kamínek už vůbec není třeba řešit, protože je dítě chráněno tak jako tak síťkou. A že dýchá výfukové plyny není chyba cyklisty, ale toho, že jsou auta v příšerném technickém stavu pouštěna na silnici. Polovina dnešních automobilů na naftu nemohou splnit v podstatě žádné limity na prachové částice, přesto tu jezdí a nikdo to neřeší. Ať si nejprve ministerstvo zamete před vlastním prahem.

A komfort dítěte? Do vozíku můžete dítěti dát hračky, když jsou tam dvě, tak se dokáží zabavit, mohou spát (a většinou také usnou, podobně jako v autě nebo v kočárku). Můžete jim tam dát jídlo a pití, takže netrpí žádnou nouzí. Ještě jsem neviděl dítě, které se do vozíku netěší. Naopak každá díte, když vidí vozík, tak do něj samo leze, i když jízdu v něm nezná. Samozřejmě při dlouhých cestách se tam dítě začne nudit, ale to je stejný problém jako v autě. Dá se řešit častými zastávkami, pokud zrovna nespí. Nic lepší zatím na převoz dítěte neexistuje a pochybuji, že někdo něco lepšího vymyslí.

Ale po pravdě řečeno - nerad s vozíkem na silnici opravdu jezdím. A po pravdě řečeno - vůbec nerad na kole po silnici jezdím. Není to problém kola, ale neohleduplností řidičů. Jistě, někteří cyklisté se také na silnici nechovají zrovna ukázkově, ale to prostě vyplývá z povahy lidí. A také to vyplývá z toho, že občas to prostě jinudy než po silnici nejde. Staví se zbytečně cyklostezky za mnoho miliónů, přitom by stačilo vzít traktor s radlicí, shrnout vrchních 5 cm drnů a vysypat jemným štěrkem a uválcovat. A máte tak 1000x více cyklostezek postavených za pár dní, které budou většině cyklistů stačit.

Takto si to ministerstvo představuje?

Zatímco si tedy cyklisté problémy řeší sami a nespoléhají se na to, až to za ně stát vyřeší, tak ministerstvo dopravy se ukazuje jako nekompetentní a ještě s názory, které hraničí s hloupostí. Chápu, jak tento naprosto účelový článek vznikl. Novinář podal dotaz mluvčímu, ten mu rovnou odpověděl nějaký názor, který ho první napadl, místo toho, aby se problematikou vůbec někdo zabýval. Ministerstvo by mělo vyslechnout rodiče, kteří vozíky používají, proč je používají. Sám ministr by si měl sednout na kolo, zapojit si vozík a vyzkoušet si to. A zeptat se také dětí, jestli se jim tam líbí. Jenže když tam málokterý ministr vydrží dále než pár měsíců, tak se asi nikdy legislativa nezmění, protože ministr musí řešit milióny kolem staveb dálnic a jiných silnic a cyklostezek. A podle toho, jakým způsobem se u nás tyto stavby řeší a kolik u nás stojí, si asi nikdo nedělá iluze, že u nás dojde ke zlepšení čehokoliv. Všichni jen před volbami naslibují hory doly, ale při zpětném pohledu toho moc vidět není.